Co není koučování
>> Koučování není poradenství ani konzultace
Někdy je koučování zaměňováno za tradiční poradenství. To má s koučováním společné zaměření na efektivitu práce, výkonnost jednotlivce, stanovování cílů a akční plánování. Poradenství je však více direktivní, spíše se při něm říká ostatním, co mají dělat. Zatímco koučování se snaží probudit v druhém vlastní potenciál a podpořit ho v hledání jeho vlastní cesty k řešení situace.
>> Koučování není školení nebo trénink
Školení má předem pevně stanovený program, aby se dosáhlo předání daného objemu informací. Jde především o předání znalostí a dovedností. Koučování je v tomto pružnější, závislé na cílech koučovaného. Při tréninku jde o nácvik žádoucího chování a získání zpětné vazby na něj. Při koučování je odpovědnost za učení a rozvoj přenášena na koučovaného. Je v něm možné prvky školení a tréninku využít, ale koučování jde dál, více do hloubky a přizpůsobuje se individuálním potřebám.
>> Koučování není mentorování
Mentoringem rozumíme pomoc jednoho člověka druhému prostřednictvím přenášení znalostí, pracovních návyků nebo způsobů uvažování. Mentorování umožňuje např. méně zkušenému zaměstnanci následovat staršího a moudřejšího kolegu a převzít jeho zkušenosti. V tom se mentorování liší od koučování, protože kouč zpravidla nemusí mít přímé zkušenosti s pracovní oblastí koučovaného. Mentoring je vhodný při zaškolování pracovníků do nových pracovních pozic.
>> Koučování není terapie
I když koučování využívá mnoho technik převzatých z nejrůznějších terapeutických škol, nelze ho považovat za terapii. Přesto představuje alternativu pro lidi, kteří by rádi řešili svůj problém či životní situaci u někoho jiného než u psychiatra či psychologa. Koučování, stejně jako terapie, umožňuje vyšší úroveň sebeuvědomění a akceptaci dané situace a životních podmínek jednotlivce. Klíčovým rozdílem mezi koučováním a terapií je skutečnost, že koučování není zaměřeno na vyřešení hlubších osobnostních problémů (jejichž příčina často leží v minulosti), které mohou zapříčinit "neviditelné" potíže, jako jsou nízká míra pracovní motivace, nízké sebevědomí, konflikty s kolegy nebo slabá pracovní výkonnost. Koučování je mnohem více nasměrováno do budoucnosti, na stanovení a dosažení rozvojových cílů v kratším časovém horizontu.
V koučování jde o výkonově orientovanou práci, která je zaměřená na rychlé dosažení výsledku. Klient pracuje na tématu jednak s koučem v rámci sezení, ale důležité je i mezidobí mezi jednotlivými sezeními, kdy klient pracuje na tématu sám pod vedením kouče, téma dále vnitřně zpracovává a prožívá ho nově v reálném životě. Tím je práce efektivnější a rychlejší. Klient ve výsledku šetří čas i peníze, ačkoli se cena za koučink může zdát v porovnání s cenou za terapii vyšší. Hlavní rozdíl spočívá tedy v cíli - cílem koučování je rozvoj a rychlé výsledky, cílem dlouhodobé terapie je vyléčení.
>> Koučování není řešení problémů někým jiným
Koučování je založeno na principu, že jedinec je plně odpovědný za svůj život a za výsledky, jichž dosahuje. Kouč Vám neříká, co konkrétně máte udělat, ani není od toho, aby to dělal za Vás. Pokud by tak činil, odebíral by Vám odpovědnost i Vaši "moc" věci řešit. A ve finále i radost, že jste si se situací poradili sami.
(Tyto výstižné popisy jsem si vypůjčila - a upravila a doplnila - z knihy Průvodce světem koučování a osobnostní typologie.)